Brno - Moderní architektura

Pozorný návštěvník Brna si možná povšimne, že mezi středověkými architektonickými památkami výrazně převládají kostely. Zejména ony totiž přečkaly (až na výjimky) velkou stavební obnovu a tedy i proměnu města v druhé polovině 19. století. V roce 1853 byly zbořeny hradby okolo Brna a město se mohlo začít měnit v moderní metropoli. Zhruba posledních 20 let 19. století a začátek století 20. jsou označovány jako tzv. brněnská asanace. Během ní "vzaly za své" staré domy, zanikly úzké uličky mezi nimi, a na jejich místě začaly vyrůstat nové, velkoryse pojaté čtvrti s širokými třídami.
Po vzniku samostatného Československa se s Brnem spojily dosud samostatné obce, čímž vzniklo velkoměsto, jehož počet obyvatel se blížil čtvrt milionu. Velkým štěstím bylo, že funkci hlavního inženýra města zastával mladý a prozíravý architekt Jindřich Kumpošt, který do Brna pozval další podobně moderně uvažující kolegy – mj. Bohuslava Fuchse (1895–1972, autora hotelu Avion či Zemanovy kavárny). Brněnský funkcionalismus (a přirozeně nejen ten brněnský) je ostatně kapitolou samou o sobě: jde o sloh, který nehledí jen na vzhled a okázalost domu, ale myslí i na to, jak se v něm jeho obyvatelům bude žít, jak příjemně jej budou moci užívat. Nejslavnější stavbou tohoto typu je vila Tugendhat německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, zapsaná na seznamu UNESCO. Ale i další funkcionalisté zanechali ve městě nesmazatelnou stopu – architekti Josef Kalous a Jaroslav Valenta (autoři Výstaviště), Dušan Jurkovič (Jurkovičova vila), Ernst Arnošt Wiesner (městské krematorium, vila Stiassny), Josef Polášek (Obecná a měšťanská škola), Jiří Kroha (Patočkova vila, kolonie Nový dům), Jan Víšek (Husův sbor církve československé), Jindřich Kumpošt (kavárna Jana Nekvapila Savoy) a mnozí další architekti.
S některými z těchto realizací se můžete podrobněji seznámit v následující kapitole.